Nová Huť

Nová nebo také Kollerova Huť byla založena v lesích mezi Jedlinou a Lesnou. Místo budoucí sklárny si vybral skelmistr František Koller již v roce 1762, kdy požádal majitele panství (hrabětě Losy) o povolení k vystavění nové huti, která byla v provozu od roku 1764. V roce 1784 celá huť vyhořela, ale Koller ji dal obnovit a zaměstnával tu 4–7 sklářských tovaryšů, kteří zpracovávali sklo z pece o osmi pánvích. Při huti byli dále zaměstnáni 1–2 učni a 15 pomocníků. Mezi roky 1841–1868 byl provoz sklárny zastaven a přestavěn na výrobnu dřevního octa. V roce 1868 firma Kupfer a Glaser provoz sklárny obnovila, definitivně byla sklárna vyhašena v roce1894. Mezi roky 1894–1910 byly budovy sklářského provozu odstraněny. V roce 1930 tu stálo 13 chalup, v nichž žilo 88 osob německé národnosti a 2 Čechoslováci.

Součástí osady zvané Neuhütte byly i vodní provozy položené na Hraničním potoce vzdáleném necelé 2 km od bývalé sklárny. Jednalo se především o mlýny Zanamühle a Neumühle založené v 18. století, jejichž zříceniny jsou dnes nedostupné, neboť leží na soukromém oploceném pozemku. Asi 500 m pod bývalou sklárnou se nachází rybníček, pod nímž stávala stoupa a fasetárna – provozy spojené se sklářskou výrobou v Kollerově Huti.

Stopy bývalé sklárny jsou v turistických mapách označeny, v terénu se ale obtížně hledají, neboť se tu dochovaly jen nerovnosti poseté omšelými kameny a hráz rybníčku. Turisticky atraktivnější je okolí bývalé sklárny, především údolí Hraničního potoka poseté balvany a skalkami porostlými mechem. Lesy v okolí Kollerovy Huti obsahují i bizarní skalní útvary. Skalní městečko se rozkládá na bocích Štadlerova kopce (772,3 m n. m.). Zde po chvíli hledání nalezneme tzv. Kamennou bránu, která je pod názvem Steine Thor zaznamenána již na mapě z 2. poloviny 18. století. Blízká skupina skal a balvanů porostlých mechem byla Němci nazývána Muschelütte a podle pověsti tu měl skrýš loupežník Muschel. Na nejvyšší ze skalek můžeme objevit i vysekanou prohlubeň po tabulce, kterou byla Muschelova skrýš označena. Před rokem 1945 byly skalky častým cílem školních výletů. Dnes je místo tiché a zapomenuté.