Zřícenina hradu Flossenbürg

Zřícenina hradu Flossenbürg (732 m n.m.) je zdaleka viditelný symbol Hornofalckého lesa.

Prvopočátky opevnění se datují kolem roku 1100, kdy vznikla obytná věž a ochranná zeď na žulových věžích čnících do velké výšky. Předsunutá obranná věž, která padne při výstupu do oka jako první, byla doplněna v 13. století. Nejmladší částí hradu je brána, kterou se vchází na rozlehlé hradní nádvoří. Hrad změnil v průběhu staletí 17krát svého majitele a za vlády císaře Fridricha Barbarossy byl dokonce říšským hradem. Pustošení způsobené třicetiletou válkou přineslo také hradu Flossenbürg začátek jeho konce. Roku 1634 byl hrad zapálen a v následující době stále více ztrácel na významu, až byl nakonec opuštěn a chátral. Na začátku 80. let vynesly vykopávky a restaurování opět na světlo dávno zapomenuté a skryté detaily hradního komplexu. Nyní již zakonzervované zbytky hradu umožňují nahlédnout do neklidné minulosti a z obytné věže nabízí úchvatný výhled kolem dokola na Flossenbürg a Hornofalcký les.

Kopulovitý kopec Schlossberg ze žuly staré více než 300 milionů let, na kterém se tyčí zřícenina, patří k nejkrásnějším geotopům Bavorska a je vyhlášen chráněnou krajinou oblastí. Je zde k vidění mimořádná cibulovitá stavba horniny. Těžba flossenbürgské žuly je doložena od roku 1769. Charakterizuje ji odolnost vůči povětrnostním podmínkám, odolnost proti opotřebení a chemická odolnost. S výstavbou železnice zažila těžba velký rozmach, za prvé kvůli její potřebě pro nezbytné stavby, ale také díky efektivnějšímu transportu. Před světovou hospodářskou krizí v roce 1929, která podnik zcela ochromila, bylo v 25 kamenolomech zaměstnáno až 300 dělníků. Teprve nacionálně-socialistické velké stavby přinesly do roku 1934 opět plnou zaměstnanost. Na kopci Schlossberg byla sice těžba z důvodu ochrany přírody v roce 1958 zastavena, na jiných místech je však nadále v provozu.