Česká Ves

Česká Ves se rozkládala na stráních nad údolím Huťského potoka naproti hornofalckému Neukirchenu. Do roku 1945 byla centrem katastru o rozloze 1 137 ha, na němž ležely ještě osady České Nové Domky, Stoupa, Nová Knížecí Huť a četné brusírny a leštírny skla. Česká Ves byla sice centrem území s několika osadami a průmyslovými provozy, ale nikdy se výrazněji nerozvinula.

První zmínky o vsi se objevují v roce 1625, pod označením Česká Ves se v pramenech objevuje od roku 1685. Jméno vsi připomínalo pouze její polohu na území českého státu. Obyvatelstvo bylo vždy německé. V roce 1930 žilo v Nové Vsi a přilehlých osadách celkem 613 obyvatel německé národnosti a 11 cizozemců. Obyvatelé vsi spadali pod farní správu v poměrně vzdálené Jedlině. V obci stála škola, hospoda, koloniál a řeznictví. Lidé tu žili životem, který se nelišil od živobytí obyvatel lesních samot na Šumavě.

Na počátku 50. let 20. století byla obec v souvislosti se zřízením zakázaného hraničního pásma zbořena a již roku 1955 úředně zrušena. Dnes se tu rozkládají pouze pastviny místy porostlé skupinami stromů. V 90. letech 20. století tu byla z jednoho propadlého sklepa vyjmuta sklářská pánev (nádoba na tavení skloviny), která tu bývalému majiteli domu sloužila nejspíše jako kadečka na zelí. Dnes je umístěna v expozici tachovského muzea.

V údolí Huťského potoka mezi Českou Vsí a Stoupou ležela sklářská enkláva Josefovo Údolí (Josephsthal). K nejvýznamnějšímu rozkvětu průmyslové lokality, která se skládala z brusírny a leštírny skla, panského domu, v němž bydlel majitel provozů a několika chalup, došlo po roce 1788 za skelmistra Jana Křtitele Dannhofera.
V Josefově Údolí dnes nalezneme rozlehlou zříceninu leštírny napojenou na zaniklý vodní náhon, podzemní klenuté prostory přilehlého objektu a zříceniny dalších budov. Na nejvyšším místě nad náhonem stával panský dům, z něhož se dochovaly pouze nerovnosti a nevýrazné stopy zdiva.

V opuštěném údolí nedaleko zřícenin leštírny překvapí poutníka indiánská vesnička složená z několika velkých kuželovitých stanů – týpí, která je s okolní krajinou již dlouhá léta srostlá v jeden malebný celek. Stany ožívají především v létě, ale indiány samotáře tu můžeme potkat i v zimě, kdy je kontakt s okolní opuštěnou krajinou sice mrazivější, ale o to intenzivnější.