Pořejov

Pořejov, který byl v minulosti centrem malého panství a užíval i městská práva, ležel 7 km jižně od Tachova na silnici do Žebráků. K zániku lokality položené poměrně hluboko ve vnitrozemí přispěly boje americké armády s příslušníky SS, při nichž byla část obce vypálena.

První historické zmínky o Pořejově se objevují v roce 1352, dle výsledků archeologického výzkumu místního kostela musíme však jeho počátky klást nejméně o 100 let dříve. U zrodu Pořejova stáli královští mané – drobní šlechtici podřízení královskému purkrabí v Tachově. Jejich brannou povinností bylo v čas potřeby sloužit králi se třemi jízdními ozbrojenci a dvěma pacholky. Za tuto službu mohli užívat část výnosu z poddanské vsi, v níž si mohli vybudovat sídlo – dvorec či tvrz. V Pořejově se v průběhu staletí vystřídalo několik šlechtických rodů, především rytířů z Dolnic a Perglárů z Perglasu, kteří o Pořejov přišli v roce 1621 při pobělohorských konfiskacích. V roce 1687 ztrácí Pořejov samostatnost, je připojen k Boru a později roku 1728 již natrvalo k Tachovu. V roce 1930 stálo v obci 135 domů, v nichž bydlelo 580 obyvatel německé národnosti, 6 Čechoslováků a 3 cizozemci. Při přestřelkách, které tu od konce dubna do 5. května 1945 probíhaly mezi americkou armádou a Němci, vyhořelo v Pořejově 23 domů a zemřeli 2 lidé. Při útoku vyhořel panský dvůr i starý zámek, v němž byla zřízena synagoga. Tato skutečnost předznamenala smutný konec obce. V roce 1956 tu stálo 141 opuštěných domů, střechou byly opatřeny pouze kostel, fara a 5 usedlostí. Zříceniny domů ve zdevastovaném Pořejově byly zbořeny především při cvičení lidové milice v roce 1959. Mezi roky 1975–1996 tu byla skládka komunálního odpadu města Tachova, která pohltila část zaniklé obce včetně zříceniny gotického kostela sv. Bartoloměje. V roce 2013 byl učiněn pokus kostel vykopat a jeho zříceniny upravit jako památník, který se ale nezdařil a zbytky kostela opět mizí pod příkrovem kopřiv a křovin. Židovský hřbitov, kde jsou zasazeny náhrobky se jmény židovských obyvatel Pořejova, leží vpravo od silnice z Pořejova do Žebráků.

V místech zaniklé obce jsou rozeznatelné parcely jednotlivých usedlostí se zbytky budov s propadlými sklepy. Rybníček je pozůstatkem vodního příkopu rytířského sídla, které tu přestavěné na zámeček stálo až do roku 1945. Patrné jsou také pozůstatky částečně odhaleného kostela sv. Bartoloměje. Četné náhrobníky místní šlechty, které se v tomto kostele nacházely, byly převezeny do tachovského muzea. Jednalo se především o náhrobní desky rytířů z Dolnic, Wirsbergů a Perglárů. V roce 2020 byl rekonstruován nákladný mramorový epitaf Sebastiána Perglára z Perglasu, který je součástí expozice Muzea Českého lesa v Tachově. Turisticky nejatraktivnější jsou ale zříceniny barokního poutního kostela sv. Anny, který stával nad Pořejovem.