Hluboké lesy položené v nejsevernější části Českého lesa, byly i před rokem 1945 osídleny poměrně řídce. Pustým územím vedla od pradávna stará stezka do hornofalckého Mähringu, při níž stávala středověká, dnes zcela zaniklá tvrz Krajt (Greuthe), o jejíž lokalizaci se vedou stále spory. Právě zde při Mähringské stezce na pozemcích, které se v pohraničním hvozdu uvolnily po velkém lesním požáru nebo byly kolonisty přímo vyžďářeny – vypáleny, vznikla ves zvaná německy Brand, česky Žďár. První písemná zmínka je již z r. 1671. Za zakladatele je považován majitel panství Planá hrabě František Michael Sinzendorf. Tento údaj se ale patrně vztahuje k Prostřednímu Žďáru. Lesní enkláva Žďár – Brand se skládala ze tří částí – Předního Žďáru, Prostředního Žďáru, který byl patrně nejrozsáhlejší a nejstarší a Zadního Žďáru, který jako jediný ze Žďárů po roce 1945 zanikl.
Dva rybníky v prostoru Zadního Žďáru jsou zakresleny již na mapě 1. vojenského mapování z let 1764–1768. Tereziánský katastr z poloviny 18. století uvádí v Zadním Žďáru 5 hospodářů. Snad již tehdy tu stál mlýn, který zpracovával chudou úrodu z políček lesních domkářů. S jistotou tady mlýn pracoval v roce 1838, kdy je zaznamenán na mapě stabilního katastru. Všechny zdejší chalupy i mlýn byly tehdy ještě vystavěny ze dřeva. V roce 1869 žil na mlýně mlynář Bayer s rodinou. Posledním majitelem mlýna, který byl nejvýznamnější budovou ve vsi a mlel zřejmě až do roku 1945, byl Johann Hampl. V roce 1930 stálo v Zadním Žďáru 14 domů, v nichž žilo 77 obyvatel německé národnosti. Po roce 1945 byla vysídlená ves zbořena. Na leteckém snímku z roku 1958 jsou již všechny usedlosti v Zadním Žďáru zbořeny a buldozéry rozhrnuty po okolí. Dnes bychom tu marně hledali výraznější pozůstatky zničených budov. Bývalá ves, kterou můžeme identifikovat podle rybníčku, jehož vody poháněly mlýn zvaný Bärenmühle – Medvědí mlýn, patří k nejméně navštěvovaným lokalitám zaniklých vsí na Tachovsku.
Turisticky atraktivnější než zbytky Zadního Žďáru jsou drobné kamenné památky, které se nacházejí v hlubokých lesích obklopujících Prostřední Žďár. Jihozápadně od něho stojí v lese monumentální památník Doroty Kronerové z roku 1636, která tu byla údajně smrtelně zraněna medvědem. Oblíbený je též tzv. Hubertův kříž z roku 1918 zasazený na křižovatce cca 500 m severozápadně od okraje Prostředního Žďáru, který připomíná majitele velkostatku Planá, náruživého lovce Karla Ervína Nostitze. (prosím ověřit správné znění jména) Vytrvalí turisté mohou v hlubokých lesích objevit i Kopeckého marterl – kamenná boží muka z roku 1824, která tu dal zřídit lesník Ondřej Kopecký.
