Zahájí

K pozoruhodným a záhadným místům tachovské části Českého lesa s bohatou historií patří pozůstatky zaniklé obce a zámku v Zahájí. Obec se rozkládala při cestě, po níž dnes směřuje zelená turistická značka k hraničnímu přechodu pro pěší Zahájí – Waldheim.

Zakladatelem statku se sklářskou hutí, panským sídlem, hospodářským dvorem, pivovarem, krčmou a vsí, kterému dal příhodný název Waldheim, byl skelmistr Pavel Schürer. Pustý hraniční les, v němž Zahájí založil, koupil v roce 1607 od císaře Rudolfa II. Po Schürerovi, který odtud musel v roce 1617 pod nátlakem falckých Wirsbergů, kteří si činili nároky na část jeho lesního statku odejít, se tu vystřídala celá řada dalších majitelů. V roce 1666 koupili Zahájí Lobkovicové, po nichž je převzali Kocové z Dobrše a konečně členové dalšího původem českého rodu Malovcové z Malovic. Za Malovců, kteří v Zahájí přímo bydleli a měli zde i svojí hrobku, tu stály 2 zámky, pivovar a hospodářský dvůr. Na statku pracovalo i několik skláren doplněných o brusírny a leštírny skla. Po roce 1884 Malovcové odešli a s nimi zmizela i prosperita lesního statku. Noví majitelé statek dělili a rozprodávali. Zanikly i oba zámky, ale brusírny a leštírny skla, které přešly do majetku židovských firem, tu pracovaly až do 40. let 20. století.

V roce 1930 se Zahájí skládalo ze dvou částí, Předního a Zadního Zahájí. V předním Zahájí stálo 27 domů, ve kterých žilo 150 obyvatel německé národnosti, 10 Čechoslováků – jednalo se o členy finanční stráže a 5 cizozemců. V Zadním Zahájí, které bylo mladší součástí lokality, stálo 21 domů, v nichž bydlelo 138 osob německé národnosti a 1 cizozemec. Dne 26. dubna 1945 vstoupila po waldheimské silnici (dnešní cestě se zelenou turistickou značkou) do Čech americká armáda. Kolem roku 1955 bylo Zahájí v souvislosti se zřízením železné opony zbořeno.

Místní kuriozitou býval hostinec popisovaný tu již v roce 1666 v souvislosti s tím, že jeho stájí procházela zemská hranice. Později vystřídala stáj hospoda rozdělená hranicí na dvě části. Tak tomu bylo ještě v roce 1838, podle tradice stál hraniční kámen přímo uprostřed kuchyně a vlevo od něho se prý čepovalo bavorské a vpravo české pivo. Hospoda čp. 11 stála v roce 1955, když byla bořena, již celá na české straně hranice. V německém Waldheimu hospoda, která je položená těsně za hranice, přežila a je v omezeném režimu otevřená i dnes. Waldheimská hospoda, kterou procházela státní hranice, sice zmizela, ale zůstává pro nás zajímavým nápadem, který bychom dnes v některém z česko-německých projektů mohli uvést do života.

Zahájí – Waldheim je dnes místem s pěším hraničním přechodem. Nad ním v lese stojí zříceniny zámku, který byl zříceninou již v roce 1788. Opodál ve vlastní vsi si pak zřejmě Malovci z Malovic před rokem 1811 postavili zámeček nový. K návštěvě láká především rozlehlý zámecký sklep, jehož valená klenba je podepřena žulovým sloupem s hlavicí. Neméně zajímavé jsou i zříceniny vodních provozů na Hraničním potoce při státní hranici.