Zaniklá víska položená na mýtině uprostřed lesů 1 km jihozápadně od Broumova je nejsevernější ze zaniklých lokalit položených na okrese Tachov. V minulosti byla samota s rozsáhlými lesními pozemky rozdělena na dva díly, z nichž první patřil k panství Chodová Planá, druhý městu Planá. Jižní část lokality odkoupilo již v roce 1606 spolu s okolními lesy město Planá. Planá tehdy získala lesy o výměře asi 510 ha. V roce 1906 byl u příležitosti 300. výročí získání městských lesů postaven v Jalovém Dvoře památník, který tu stojí i dnes. Obelisk měl vyjádřit poděkování města jeho tehdejším radním, kteří tyto rozsáhlé lesy pro Planou získali. Na počátku 70. let 20. století byl památník přemístěn tehdejším vedoucím polesí na dnešní místo ke křižovatce lesních silnic. Po roce 1990 získala Planá svůj lesní majetek zpět.
Před rokem 1760 byl na chodovoplánském dílu vystavěn dvůr pro chov jalovic, po němž lesní víska převzala své jméno. Roku 1762 tu stálo 5 domků vystavěných na lesní mýtině. Dle mapy stabilního katastru z roku 1838 byly veškeré domky a chalupy v Jalovém Dvoře ještě dřevěné. V té době tu v sedmnácti chalupách žilo 137 obyvatel. Součástí vsi byla také škola čp. 15. K ní se vztahuje smutný příběh. V roce 1928, dne 8. února, byla ve škole brutálně zavražděna učitelka Marie Fritsche. Tragická událost rozvířila poklidný život v lesních samotách, zpočátku nebyla uspokojivě vyšetřena. Nešťastnou náhodou ukazovalo více nepřímých důkazů na jednoho plánského lékaře. Soudně byl sice osvobozen, ovšem veřejným míněním odsouzen. Skutečný pachatel se přiznal v r. 1933 a byl odsouzen k trestu smrti. (více in: Sborník Muzea Č. lesa č. 36/2019)
V roce 1930 zde v 17 popisných číslech žilo 75 obyvatel německé národnosti. K nejmalebnějším stavbám patřil tzv. zámeček, sídlo Lesní správy Městských lesů Planá, který stejně jako ostatní zástavba vsi zanikl po roce 1945. Ještě v roce 1946 žádala správa lesů v Chodové Plané, aby některé zachovalé budovy v Jalovém Dvoře byly předány i s pozemky dosídleným lesním dělníkům. V roce 1953 dochází k likvidaci samostatných Městských lesů Planá se správou na Jalovém Dvoře. Poté je postupně stěhováno i dosídlené české obyvatelstvo z pohraničních částí Českého lesa. Děje se tak v rámci rozšiřování zakázaného a pohraničního pásma.
V 50. letech 20. století byl tzv. zámeček – romantická budova s hrázděnými štíty a věžičkou, využívána jako tajná úřadovna StB zapojená do akce zvané Kámen. Sem na Jalový Dvůr vodili agenti své nic netušící oběti, které chtěly přejít přes státní hranici a přesvědčili je, že se již nacházejí v americké zóně na území Německa. Poté, co důvěřiví běženci prozradili své plány a kontakty, byli převezeni do vnitrozemí, odsouzeni a předáni do komunistického vězení. Fakta, která se k této temné době Jalového Dvora vztahují, zpracovala badatelka a spisovatelka Václava Jandečková do knihy Falešná hranice s podtitulem Akce Kámen, oběti a strůjci nejutajovanějších zločinů StB.
Ze vsi se zachovaly stopy zdiva několika budov, poškozený pomníček obětem 1 světové války a zbytky dvou rybníčků, které jsou rozeznatelné v době vegetačního klidu, kdy je nepokrývá bujná vegetace.
