Zlatý Potok

Starší dějiny tohoto zalesněného území, které vybíhá mohutným obloukem do Horní Falce, se vztahují k nedalekému opevnění – hradu zvanému Němci Ahornberg, které kdysi náleželo klášteru ve Waldsassenu. Potok Goltsbach, od něhož pozdější sklářská lokalita získala jméno, je připomínán v roce 1587. Založení místní sklárny je kladeno do poloviny 18. století, kdy se o pohraniční území přeli majitelé tachovského panství s falckými Wirsbergy. V letech 1736 a znovu 1737 byla sklárna založena tachovskou vrchností obsazena a vypálena nepřátelskou stranou. Staré zápisy mluví i o pokusech s těžbou a rýžováním zlata. Sklárna, jejímž nejstarším známým nájemcem byl Jan Michael Fuchs, pracovala až do roku 1894, kdy byla v držení židovských podnikatelů Jindřicha a Eduarda Kupferových.

Spisy z 18. a 19. století mluví o okolí Zlatého Potoka a Ostrůvku jako o nejlepším loveckém revíru Windischgrätzů. V roce 1930 tu stálo 6 domů a žilo 78 obyvatel, kteří byli většinou spojeni s prací v lese. Osada zanikla po odsunu Němců, kdy se ocitla v zakázaném hraničním pásmu.

V roce 1990 byla v prostoru zaniklé vsi vybudována lyžařská chata a později i další objekt určený k příležitostnému ubytování. Z lokality je dostupná rozhledna na Havranu, která je upravena z bývalé vojenské hlásky československé armády.