Jedlina

Zaniklá obec Jedlina se rozkládala na pastvinách asi 2 km severně od státní hranice mezi zaniklými obcemi Zahájí a Hraničky naproti hornofalckému Lesslohe. Obec se skládala ze skupin chalup a usedlostí rozesetých po pastvinách. Střed zástavby tvořil kostel s farou, školou, mlýnem a několika usedlostmi. K Jedlině náležely sklářské osady Nová Huť a Kollerova Huť. První neúspěšný pokus o založení vsi provedl v roce 1626 tehdejší majitel tachovského panství Jan Filip Hussman, ves ale v průběhu třicetileté války zanikla. Noví osadníci sem přišli v roce 1637, ale lokalita, při které stála sklářská huť Draxelhütte, stále živořila. V roce 1654 tu stály pouze 3 chalupy.

Teprve v roce 1664, kdy tachovské panství získal Jan Antonín Losy z Losimthalu, dochází k rychlému přílivu nových osadníků a celkovému rozvoji lokality, která po něm získala i nové jméno Neulosimthal. Okolí vsi pokrývaly stále ještě hluboké pohraniční lesy, a tak nás nepřekvapí zpráva o tom, že v roce 1685 tu medvěd roztrhal Georga Lorenze z Jedliny čp. 3. Poddaní v Jedlině a okolních lesních vsích hospodařili na půdě, která jim byla vrchností pouze pronajata, nikoli odprodána (tzv. dominikál). Z toho plynuly časté spory, které byly někdy řešeny i za přítomnosti vojska, definitivně byly ukončeny až roku 1864, kdy si poddaní většinu půdy již mohli odkoupit.

Podobu, kterou známe ze starých fotografií, získala Jedlina v průběhu 1. poloviny 19. století. V roce 1787 se Jedlina stala samostatnou farností, ale teprve v roce 1816 tu vyrostl kostel sv. Anny, k němuž byla v letech 1854–1855 přistavěna věž. V roce 1893 byla nad kostelem zřízena nová budova školy. Od roku 1924 tu pracoval poštovní úřad, stála tu též četnická stanice. Bývaly tu vždy 3–4 hospody, které navštěvovali místní i výletníci – turisté, kteří lesnaté okolí Jedliny počali objevovat v meziválečném období.

Nepřehlédnutelnou dominantou obce byla tzv. Güntnerova nemocnice vybudovaná z finančních prostředků MUDr. Wenzla Güntnera, který rodné obci Jedlině odkázal půl milionu zlatých s přáním, aby tu byla vystavěna nemocnice. Nemocnice, která se brzy stala starobincem, jehož budova připomínala rozlehlý zámek, po roce 1921 sloužila jako ústav pro duševně choré a nakonec byla využívána rotou PS.

V roce 1930 se obec skládala z 93 domů, v nichž žilo 530 obyvatel německé národnosti, 6 Čechoslováků – příslušníků finanční stráže a 3 tzv. cizozemci. Vyhlášení zakázaného a pohraničního pásma postihlo také Jedlinu. Naprostá většina domů byla zbořena již na počátku 50. let 20. století. Jedno desetiletí tu ještě vzdoroval kostel, který v roce 1963 zapálil blesk. Krátce nato byl společně s opuštěnou Güntnerovou nemocnicí odstřelen.

Jádro zaniklé Jedliny porostlé náletovou zelení v sobě ukrývá stopy zbořených budov a mlýna s rybníčkem. Nejvýraznějším pozůstatkem obce je ale zřícenina kostela, který připomínají hromady suti vymezující jeho půdorys. V blízkosti kostela stojí památník obětem 1. světové války a informační tabule. Propadlé sklepy při silnici východně od obce připomínají Güntnerovu nemocnici. V pastvinách severozápadně od středu zaniklé obce se rozkládá zapomenutý jedlinský hřbitov.