Lučina

Obec Lučina se rozkládala při jižním okraji přehrady Lučina položené západně od Tachova. Lučina – Sorghof – nebyla v tomto případě zbořena kvůli blízkosti státní hranice, jako tomu bylo u naprosté většiny okolních obcí, ale kvůli založení přehrady na pitnou vodu pro město Tachov. Ta tu byla vybudována v letech 1971–1974 a získala český název po obci, která jí musela ustoupit. V místech vsi Sorghof stálo původně několik vrchnostenských dvorů, které později vystřídaly průmyslové provozy – železárna, sklárna a na ně navazující hamry a brusírny skla poháněné vodami říčky Mže.

S první historickou zmínkou o dvoru jakéhosi Sorgera se setkáváme k roku 1523. Mezi roky 1696–1744 postupně získávají dvůr Sorghof i blízký železářský hamr a okolní pozemky majitelé tachovského panství Losyové. Vlastní ves byla plánovitě založena až před rokem 1800. Krátce nato kolem roku 1808 tu byla zprovozněna i vrchnostenská železárna s několika hamry. Ve 2. polovině 19. století vyrostla mezi starým sorghofským dvorem a železárnou nová budova sklárny, která byla v provozu až do roku 1904. Budova bývalé železárny a některé hamry byly v souvislosti s novým provozem využívány jako brusírny a leštírny skleněných tabulí. Opuštěné budovy zrušené sklárny byly zbořeny v roce 1906. Roku 1930 tu v 86 domech žilo 522 obyvatel německé národnosti a 2 cizozemci.

Budova železárny, která by dnes byla pozoruhodnou technickou památkou, zmizela až počátkem 70. let 20. století kvůli stavbě přehrady. Na řece Mži a jejích přítocích stávaly v okolí Lučiny další průmyslové provozy a továrničky, které se do dnešních dnů rovněž nedochovaly.

Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1946 byla obec částečně dosídlena obyvatelstvem z vnitrozemí Čech. Celkovou likvidaci vsi si vyžádala až stavba přehrady. Pokud bychom ale obec hledali na dně přehrady, neuspěli bychom. Zatopena byla pouze její malá část položená přímo na břehu Mže. Jádro Lučiny leželo v místech, kde ze silnice směřující z Mýta do Obory odbočuje silnice do Milířů. Stopy budov bývalé Lučiny jsou špatně viditelné. Lidskou přítomnost tu připomíná jen kamenný kříž z roku 1910 vystavěný pod křižovatkou u bývalé školy nedaleko břehu přehrady. Za nízkého stavu vody v přehradě, je možno vidět některé zbytky domů.