Osada Hraničná bývala nejseverněji položenou místní částí obce Pavlův Studenec. Jméno získala po hornofalcké obci stejného jména, která je ale mnohem starší než její zaniklý český protějšek. V historických pramenech je připomenuta již v roce 1350. Někdy byla ves nazývána také Abgott, název byl odvozen od rodu Abgottů, který ves v jejích počátcích vlastnil. Již v roce 1555 měl Adam Abgott pronajaty pastviny na české straně hranice, za něž odváděl poplatky tachovskému purkrabímu. Na těchto pastvinách byla později založena „česká ves" nebo spíše česká část Hermannsreithu, která byla od té německé oddělena pouze hraniční čarou. Právě tato čára po roce 1945 rozhodla, které domy budou zbořeny a které zůstanou.
V roce 1713, kdy je uváděna prvně, stálo v Hraničné 5 usedlostí, do roku 1788 se jejich počet zvýšil na 13. V roce 1838 měla osada společně se sousedním Větrovem 26 usedlostí, v nichž žilo 194 obyvatel. Ves se skládala z nevelkých uzavřených dvorců tzv. chebského typu, kde 4 budovy – většinou jedna obytná a tři hospodářské – uzavíraly malý čtvercový dvůr. Ve vsi stála malá dřevěná kaple s plechovou věžičkou. Obyvatelé se živili prací v lese případně výrobou perleťových knoflíků a drobností z perleti. V roce 1930 tu stálo 23 usedlostí, v nichž žilo 123 obyvatel německé národnosti a 6 osob označených jako cizozemci.
Při obsazování Sudet americkou armádou bylo v Hraničné při přestřelce zapáleno a zničeno 10 domů, což byla téměř polovina vsi. Demolice poničené vsi, kde zřejmě neproběhl kvůli její poloze na hranici ani pokus o dosídlení českým obyvatelstvem, proběhla vzápětí poté. Z Hraničné se dnes nedochovaly žádné viditelné stopy, místa kde stála, pokrývají pastviny. Při východním okraji zaniklé vsi je rozcestník turistických značek, kde se červeně značená dálková trasa stýká s modrou značkou, která přichází z vnitrozemí a končí na hranici u pěšího přechodu.
Nedaleko bývalé Hraničné na německé straně u Unter Keller Mühle pramení řeka Mže, nejvýznamnější vodní tok Tachovska a celého západního Plzeňska. Řeka je zmiňovaná již počátkem 12. století jako Mse, Msa či Mzye. Původ tohoto jména je však mnohem starší, pochází údajně již z doby Keltů.