Pořejov

Pokud bychom chtěli vybrat mezi zaniklými obcemi na Tachovsku jednu jedinou, měl by to být kvůli svému dramatickému a potupnému zániku právě Pořejov.

Obec Pořejov, která byla také někdy nazývána městečkem, se rozkládala po obou stranách silnice směřující ze Žebráků do Tachova. Pořejov byl součástí tachovského manského obvodu. Tachovští manové, drobní feudálové, spadali pod úřad tachovského královského purkrabí a měli za povinnost brannou službu. Pokud bylo potřeba, museli se zbraní a svými pacholky bránit zájmy krále v této krajině. Prvním doloženým manem usazeným na Pořejově byl Dluhovoj de Czernak připomínaný v roce 1368. Po něm následovali rytíři ze Sebuzína a Dolnicové z Dolnic. V letech 1560–1621 vládli v Pořejově rytíři Perglárové z Perglasu. Z nich nejvýznamnější byl Sebastián, jehož náhrobek přivezený z Pořejova je dnes k vidění v tachovském muzeu. V roce 1687 byl pořejovský statek připojen k Boru a po krátké samostatnosti znovu roku 1728, tentokrát již natrvalo, přikoupen k tachovskému panství.

Pokud bychom chtěli vybrat mezi zaniklými obcemi na Tachovsku jednu jedinou, měl by to být kvůli svému dramatickému a potupnému zániku právě Pořejov. V roce 1930 tu stálo 135 domů, v nichž žilo 577 obyvatel německé národnosti, 6 Čechů a 6 Židů. Osudový byl pro Pořejov již konec války. Ve vsi a okolí se bránila jednotka SS a při útoku americké armády tu bylo zapáleno 23 domů včetně starého zámku a panského dvora, přičemž zemřeli 2 lidé. Po odsunu německého obyvatelstva a krátkém dosídlení z českého vnitrozemí ovládlo pustnoucí Pořejov několik cikánských rodin. V roce 1959 byl pak Pořejov v rámci cvičení složek civilní obrany zlikvidován. Přežil pouze farní kostel svatého Bartoloměje a poutní kostel svaté Anny nad obcí. V roce 1971 byl kostel sv. Bartoloměje využívaný v té době jako sklad hnojiva odstřelen. Roku 1975 byla v Pořejově zřízena skládka komunálního odpadu, která sloužila až do roku 1996, kdy byla uzavřena. V průběhu jejího trvání sem bylo navezeno 200 000 m3 odpadků, pod nimiž skončily i pozůstatky kostela sv. Bartoloměje. V rámci rozšiřování skládky byly v letech 1991–1994 zříceniny kostela znovu srovnány se zemí. V roce 1996 byla skládka uzavřena a roku 2000 byly části základového zdiva kostela a přilehlého hřbitova použity ke konečné modelaci terénu nad vrstvami odpadků.

Roku 2013 si na kostel zasypaný pod odpadky vzpomněli studenti Západočeské univerzity v Plzni, fakulty designu a umění Ladislava Sutnara a v rámci akcí souvisejících s projektem „Plzeň, evropské město kultury 2015" jeho zříceniny za pomocí bagru odkryli. Jednalo se o chvályhodný záměr, který však svým provedením – zásahy směřujícími pod povrch podlahy kostela – odporoval základním pravidlům archeologie, památkové ochrany a ekologie. Po letech slibů ze strany archeologických i památkových pracovišť zůstaly zbytky vykopaného kostela, jehož základy můžeme klást do 13. století, odhaleny, neprozkoumány a dále se rozpadají. Projekt na pietní úpravu zbytků kostela nebyl zrealizován.

Nad Pořejovem stojí ještě výrazné zříceniny poutního kostela svaté Anny, který byl ještě v 90. letech 20. století pokryt funkční střechou.

Pořejov leží v pusté krajině, ale na poměrně rušné silnici, jeho dostupnost je tedy dobrá. Bylo by proto možné z něj udělat místo podobné Lučině – Grafenriedu na Domažlicku. Pořejov by si prostřednictvím úpravy opakovaně ničeného kostela svatého Bartoloměje tuto péči zasloužil.

Podrobně Z. Procházka: Trpký příběh kostela svatého Bartoloměje v Pořejově aneb jak jsem zničil kulturní památku a o dalších výzkumech.

Vzdálenost od:

Praha - 169 km
Rozvadov - 10,3 km
Regensburg - 111 km

Chybí vám tu něco?